Jsem sice kaprař tělem i duší, ale kromě toho mám rád i přívlač. Když se mi počátkem léta naskytla příležitost zúčastnit se podzimní výpravy na dravce na finské ostrovy Alandy, tak jsem neváhal a tuto nabídku bez otálení přijal. Byl to takový můj malý sen, který se měl konečně splnit! Většina rybářů z této výpravy už měla zkušenosti z rybaření na Alandech z předchozích let, něco však pro ně bylo zcela nové. A to fakt, že tam nikdy nechytali na podzim, ale vždy na jaře. Termín byl stanoven na začátek září s ohledem na skutečnost, že by se v tuto roční dobu, kromě štik a okounů měli chytat také candáti.

Dlouhá cesta

Na rady kamaráda Jirdy, jsem nakoupil „tutové nástrahy", hlavně plandavky větších velikostí v reflexních barvách (FT – fire tiger) a pro jistotu i několik větších rotaček a také 18 cm velkého woblera – imitaci štičky od firmy Salmo. Jak se později ukázalo, tato investice se zcela minula účinkem. Až na drobná zpoždění a nedorozumění (někomu se těžko vysvětluje, že sraz je ve 4:00, a to skutečně neznamená 16:00 :-), vše probíhá dle plánu, a tak v pátek 3.9. kolem páté hodiny ranní vyrážíme z Prahy na předlouhou cestu do Finska. Jede nás celkem 16 lidí ve dvou dodávkách – v každé je 8 rybářů + bagáž, potraviny a hlavně pivo (žádná mezera nezůstala nevyužita). V 7:00 opouštíme ČR a máme před sebou nudnou cestu Německem – rovina a nic než rovina. Ve 13:30 jsme konečně v Rostoku, ještě načerpat naftu a hurá na trajekt!

A je tu první zrada – druhou dodávku se již nedaří nastartovat, starter je v háji a do odjezdu trajektu už moc nezbývá. Nedaleko čerpací stanice je naštěstí obchod s náhradními díly a nový starter je skutečně k mání – za několik stovek EUR. Není však již čas na výměnu, a proto auto roztlačujeme. V 15:15 opouštíme Německo v útrobách trajektu společnosti Scandlines, směr Trelleborg (Švédsko), kam dorážíme, dle jízdního řádu, ve 21:00.

Teď nás čeká noční přejezd Švédska do přístavu Kapellskär (cca 100 km severně od Stockholmu). Cesta probíhá bez komplikací, silnice jsou prázdné a malá zajížďka u Stockholmu se ani za komplikaci považovat nedá. Je sobota 8:45 a trajekt společnosti Viking Line nás unáší vstříc „bohovské rybačce" na Alandech. Za necelé tři hodiny jsme konečně v hlavním městě Aland – Mariehamnu. Zbývá nám už jenom pouhá půlhodinka do rybářského kempu „U Nováků" (majitelé se sice jmenují Nordqvistovi, ale Novákovi, to se prý lépe pamatuje :-).

A je to tady, jsme na místě! Stará Nováková už na nás čeká, rozděluje nám klíče od skvěle zařízených chatek (kromě myčky a TV tam je snad úplně všechno, včetně sauny!), předává nám povolenky s popisem revíru a vybírá poplatek za benzín 25 eur za člun a týden. Jediným momentálním problémem je zjistit, s kým vlastně právě mluví, protože šíleně šilhá :-) Jsme ubytováni po 4 osobách v každé chatce – mými spolubydlícími jsou Jirda, Pištus a Ňuf. Okolí chatek je skutečně nádherné – všude čisto, až na nějaký ten bobek od volně pasoucích se ovcí, spousta zeleně, stromů a hub (sem tam hříbek, ale hlavně křemenáči a kozáci). K vodě je co by kamenem dohodil – zkrátka idylka každým coulem.

Štiky čekaj

Nikdo z nás ani nevybaluje osobní věci, každý se těší na první setkání s místními dravci. Nalili jsme panáky a s pokřikem: „Smrt štikám!" vyrazili na vodu. Obrovskou výhodou pro Ňufa a pro mě je fakt, že Jirda a Pištus to tu slušně znají, protože tu už několikrát byli na jaře, takže nás mohli seznámit s úspěšnými místy. Jirda, se kterým jsem byl ten den na lodi, zkoušel z jara osvědčené plandavky, ale bez valného úspěchu. Podařilo se mu chytit jen jednu štičku kolem 50 cm a potom twistery, na které ulovil několik malých okounů. Já jsem pro změnu zkoušel chytat na své oblíbené malé rotačky – doufal jsem, že se mi podaří chytit nějaké okouny. Chytil jsem sice jen dva menší, ale zato jsem si krásně zachytal štičky – 5 ks od 30 do 50 cm na jemný proutek a vlasec 0,16 mm, to už si lze vychutnat. K večeru mám záběr stejný jako všechny ostatní, jen odpor ryby se mi zdá poněkud větší. Po cca 10 minutách boje mi Jirda podebírá krásně vybarvenou štiku 77 cm, která má rotačku velikosti 1 vzorně zaseknutou v koutku tlamy. Jsem šťastný – to je začátek jako hrom! Mimochodem, je to zatím můj osobák. Mám ještě dalších šest dní na jeho překonání.

Po návratu do kempu jsme probírali poznatky z dnešní výpravy – štiky asi budou ještě na mělčinách a v rákosí, protože je dost teplá voda a stále se na hladině ukazuje velké množství malých rybiček. Jediné, co nám bude zřejmě dost znepříjemňovat rybolov je všudypřítomná vodní tráva a řasy. Co se dá dělat.

Obrovské tělo

V neděli jsme zkoumali další loviště, ale nikomu z nás se nepodařilo chytit větší štiku, zato jsme se báječně bavili chytáním okounů a malých štik. Přesto mám na tento den vzpomínku, na kterou jen tak nezapomenu. Při lovu okounů jsem na malého červeného twistera zapřáhl více než metrovou štiku. Původně jsem si myslel, že jsme opět uvízl v trávě, ale poté, co mi začal z navijáku ubývat vlasec, mi bylo vše jasné. Příliš šancí jsem si nedával, vlasec 0,16 není zrovna ideální na zdolání veliké ryby, přesto jsem věřil v zázrak. Podařilo se mi rybu přitáhnout k hladině a když jsem poprvé uviděl, co vlastně zdolávám, tak se mi roztřásla kolena. Obrovské štičí tělo se několikrát převalilo po hladině, poté jsem cítil několikeré zaškubání hlavou a bylo po boji. Snad až v Helsinkách musel být slyšet můj výkřik zmaru: „K...a!". Vytáhl jsem jen vzorně překousnutý vlasec. Celý boj trval jen asi tak 3-4 minuty, přesto mi to připadalo jako celá věčnost. Díky za tento zážitek! Pondělí se odehrávalo v podobném scénáři jako předchozí den – nová místa, sem tam štika, spousta okounů. A zase zážitek na který budu vzpomínat – viděl jsem útok štiky na plovoucího woblera, kterého jsem nechával volně vystoupat k hladině. Těsně u lodě, téměř u hladiny se štika kolem 55 cm rozhodla zmocnit mé nástrahy. Krásný útok.

V úterý se Jirda s Pištusem věnovali chytání okounů, Ňuf a já jsme se snažili ulovit nějakou větší štiku, proto jsme chytali na woblery větších velikostí. Ňufovi se na jedné mělčině podařilo chytit krásnou štiku 75 cm a o chvíli později se mi o něco menší na tom samém místě vypnula. Nechávali jsme se unášet větrem a přitom jsme neustále bičovali vodu, ale bez valného úspěchu. Ten se dostavil až za jedním z menších ostrůvků, kde jsme s Ňufem ulovili každý po jedné štice okolo 70 cm. Nic významnějšího se nám ten den už nepodařilo ulovit. Mimochodem štičky i okouni ve velikosti 25 – 30 cm bez váhání napadaly woblery i 16 cm velké. Jak řekl Pištus: "Ty to ani nechtěly sežrat, ty si chtěly spíš zašpásovat!" (upraveno do publikovatelné formy)

Útok na les

Středa nezačala vůbec dobře, ostrý severní vítr a prudké dešťové přeháňky nedávaly moc šancí bezpečně vyjet na vodu, proto byl dnešní den věnován sběru hub. Vyzbrojeni kbelíky jsme vzali les doslova útokem. Pohodička, klídek, spousta hub, zvěře a všude okolo nádherná příroda – učiněný balzám na nervy. Přesto jsem se v jednu chvíli dosloval rozlítil – to když jsem narazil na odhozenou plechovku od Gambáče – někteří naši rybáři jsou zkrátka prasata, kterým není nic svaté. Až do pozdního odpoledne jsme nasbírané houby zpracovávali a sušili v sauně. K večeru, i když bylo stále dost větrno, jsme přeci jen vyrazili na vodu. Ňuf se rozhodl dát si oddychový den, takže jsem vyrazil na vodu bez parťáka. Chytal jsem jen v nejbližší zátoce, která byla částečně chráněna před větrem. Více než hodinu jsem prohazoval vodu a stále nic. Pak přijeli Jirda s Pištusem a doslova mě šokovali zprávou, že za ten malý kousek cestou ke mně měli 7 záběrů. Za necelou půlhodinku jsem od jejich lodi slyšel nadšené výkřiky – Jirdovi se právě podařilo zdolat štiku rovných 100 cm! Gratulace, pár fotografií a hurá s novou energií do dalšího snažení. Klukům se podařilo zdolat ještě pár štik mezi 50 – 60 cm, já jsem bohužel za celý večer neměl jediný kontakt s rybou! To jsem nechápal. Jen při vytahování wobleru, který byl už nad hladinou, na něj zaútočila štika kolem 65 cm – skutečně vyskočila za woblerem, který byl už ve vzduchu! Minula, ale bylo to nádherné. Tak jsem se lekl, že jsem si skoro cvrnknul do textilu :-).

187 okounů

Ve čtvrtek jsme si přivstali, abychom stihli vyfotit východ slunce, a také abychom vyzkoušeli, jak budou dravci brát brzy ráno. Východ slunce byl úchvatný, což se v žádném případě nedalo říci o aktivitě ryb – byla zkrátka úplně nulová, první záběry se dostavily až kolem deváté hodiny. Nějak tu platí jiná pravidla – ryby ráno neberou a neloví u hladiny (na jaře je to prý to samé), i když byly všude vidět tisíce malých rybiček. Dravci zřejmě nemají potřebu shánět potravu, ta přijde sama až k nim. S Ňufem jsme celý den lovili štiky (alespoň jsme se o to snažili :-), výsledkem byly tři kousky kolem 70 cm a spousta menších od 25 do 60 cm.

Jirda s Pištusem se tento den věnovali lovu okounů na gumy. Jejich skóre bylo skutečně obdivuhodné – ve dvou lidech 187 okounů! Taky už to mohli zaokrouhlit na 200, saláti :-). A na co? Na malé černé gumy (twistery, rippery) s velkými těžkými hlavami, kterými doslova orali dno. Tato nástraha vypadala dost komicky, ale byla mimořádně úspěšná.

A je tu pátek, poslední den rybolovu. Se svým parťákem jsme se dohodli, že se první půlden budeme věnovat štikám a odpoledne pro změnu okounům. Jirda s Pištusem chtějí dnes chytat jen štiky. Tentokrát se jim moc nedařilo a za celý den rybolovu chytili pouze tři malé štičky. I to se stává. My jsme byli trochu úspěšnější – několik malých štik a jedna 70 cm, jak jinak než z mělčiny. Přesunuli jsme se o několik kilometrů dále na místo, kde včera tak úspěšně Jirda s Pištusem lovili okouny. I nám se tady daří a je to skutečně super rybačka – záběr téměř na každý nához, prostě okouní koncert. Den se již chýlí ke konci, takže ještě posledních deset náhozů a čau. Nevěřil bych tomu, ale na jeden z posledních náhozů mám ještě záběr od slušné štiky – po téměř 15 minutovém boji mi Ňuf podebírá štiku 72 cm se šrámem od člunu na boku. Háček s malým černým kopýtkem je zaseknutý v koutku tlamy a v poměru k velikosti ryby vypadá dost směšně. Tak to je závěr, jak má být, na slabý vlasec si povodit tak krásnou rybu. Nádhera, díky! Ještě jednoho okouna na rozloučenou, a pak už jen nastartovat motor a vyrazit zpět do kempu zabalit si věci na zítřejší cestu k domovu.

Rybokrál Jirka

Poslední večer ještě probíhaly bouřlivé oslavy na počest Jirdy, který chytil největší štiku celé výpravy. Jirda byl pasován na „Rybokrále" a za skandování: „Ať žije Rybokrál!" jsme slavili až do časných ranních hodin. V naší chatce to sice ráno vypadalo jako po výbuchu bomby, ale i to zřejmě patří k atmosféře takovýchto zájezdů. V sobotu ve 13:15 místního času opouštíme Alandy a čeká úmorná cesta zpět k našim domovům. Tak a je to definitivně za námi, překrásně strávený týden, na který bude každý z nás určitě ještě dlouho vzpomínat – na spoustu ulovených ryb, na nádhernou přírodu, na nové přátele, na všudypřítomnou pohodu. Mně osobně se ještě dlouho budou vybavovat střípky z této dovolené. V jednom mám jasno už teď – pokud budu mít možnost se na Alandy ještě někdy vrátit, nebudu váhat ani vteřinu! Nashledanou Alandy! S pozdravem „Co sežereš, nechytíš" Miras – Kapří Pohoda

Rekapitulace:

Cesta: 1400 km autem + 10 hodin na trajektech

Ubytování: skvěle zařízené chatky

Příroda: nádhera, nádhera, nádhera, spousta ostrůvků a lesů, všude absolutně čisto, na houby jít nejlépe s kosou

Počasí: silně proměnlivé, během týdne foukal vítr ze všech možných světových stran, aktivita ryb s ohledem na směr větru nevypozorována

Ryby:

Candáti: nedorazili, nechytil se ani jeden

Štiky: všechny velikosti, v porovnání s jarem prý hodně velká bída

Okouni: nádhera, spousty a spousty okounů, naše maximum však jen 35 cm, větší se nějak neukázali

Nástrahy:

Woblery: nejúspěšnější byla barva FT, dále pak TSD, SS, V, SB, štička od Salma se nějak nechytla – prý je dobrá na jaře

Plandavky: opět barva FT, pak stříbrná, bronzová – sem tam něco, na jaře prý předčí i woblery

Rotačky: ve větších velikostech téměř nic, naopak menší do velikost 2 byly dobré na štiky i okouny (paradoxně i na větší kusy)

Gumy: twistery, banja, kopyta. Na typu nezáleží, jen aby hodně vrtěly ocáskem, podstatně úspěšnější byly tmavé vzory (hlavně černá, ale i fialová, tmavě červená apod.), v kombinaci s velkou těžkou hlavou – vražedná zbraň na okouny, ale ani štiky nezůstávaly chladné

Peříčka: nevěnoval jsem jim moc prostoru, okouni menších velikostí

Miroslav Poupa

Tento článok nájdete na http://narybach.eu/2009/11/dravce-z-alandy/