Tomáš Tichý (pretekár)

Vek: 33 rokov

Bydlisko: Slatiňany - Škrovád

MO ČSR : Slatiňany

Názov ligového týmu: Team Slatiňany

Ako dlho chytá ryby: Od 8 rokov, závodne 12 rokov

Najväčšie úspechy v domácich súťažiach:

3x majster 1. ligy v prívlači

2x majster ČR v jednotlivcoch

3x majster ČR v prívlači v družstvách

Najväčšie úspechy v medzinárodných súťažiach:

1x titul vicemajstra v jednotlivcoch

1x majster sveta v družstvách

2x titul vicemajstra v družstvách

1x tretie miesto v jednotlivcoch

Počet reprezentačných štartov na MS: 4x

Začnime otázkou týkajúcou sa závodnej prívlače. 4x si štartoval na MS. Ktoré boli podľa teba najnáročnejšie a na ktorých si sa naopak cítil najlepšie?

Tak na tuto otázku je těžké jednoduše odpovědět. Každé mistrovství má svá úskalí. Mohu říci, že moje první mistrovství světa v roce 2004 bylo těžkým překvapením a rozčarováním. Reprezentační tým ČR v té době vůbec nefungoval a tak nikdo ze závodníků nevěděl, do čeho jde a co má očekávat. Naproti tomu jinak obtížné bylo pro mne mistrovství na Slovensku, kde jsem po prvním dni byl na celkovém 2. místě a bojoval jsem o titul. Zde dostala zabrat především psychika, ustát takový tlak. Zároveň to ale dle mne bylo zatím nejlepší mistrovství v historii. Naopak nejhorší mistrovství po všech stránkách bylo v loňském roce v Andoře, kde naprosto nic nefungovalo a pořadatelé si dělali, co se jim zachtělo.

V závodnej prívlači si toho dosiahol vela. Máš tu ešte nejaké ciele?

Každý závodník musí mít nějaký cíl, aby měl k čemu vzhlížet, pro co bojovat. V současné době je to vítězství v naší nejvyšší soutěži - extralize, která bude mít v roce 2010 svoji preméru. Na mezinárodní scéně to je zisk nějakého cenného kovu (i když zlato by bylo nejlepší, to mi v jednotlivcích zatím chybí). Hlavně to však je, zažít opět mezinárodní rybářské hry.

Pretekáš už 12 rokov závodne. Nemáš niekedy chuť to zabaliť a chodiť na ryby už len pre svoje potešenie?

Je pravda, že již několikrát jsem chtěl se závodní přívlačí seknout a jít si k vodě jen tak pro pohodu. Pak si však vzpomenu na kamarády závodníky, se kterými se vždy rád vidím a mohu si s nimi pohovořit a dojde mi, jak moc by mi chyběli, a tak závodím dál. V loňském roce jsem už byl dokonce rozhodnut, že končím, ale právě kamarádi mi to rozmluvili, a teď jim jsem za to vděčen.

Keď už spomínaš kamarátov. Je medzi závodnými pretekármi veľká rivalita, alebo to beriete skôr kamarátsky?

Pokud jde o naši soutěž, tak určitá rivalita je vždy, a musí být, jinak by závody neměli ten správný náboj, ale jinak ve své podstatě všichni (nebo alespoň převážná část závodníků) zůstáváme dobrými kamarády. Pokud jde o mezinárodní scénu, tak tam to již tak vřelé není, ale žádné vyložené podrazy se tam také moc neobjevují.

Máš dlhoročné skúsenosti so závodnou prívlačou. Čo by si doporučil začínajúcim pretekárom, alebo družstvu, ktoré by chcelo pretekať v prívlači?

Mít pevné nervy, neustále chodit na ryby a trénovat a trénovat – uměním čtení vody počínaje, přes přesnost nahazování až po zdolávání ryby. Je důležité nebát se ptát, nechat si poradit a vysvětlit, co vás zajímá a neustále pozorovat i sebemenší drobnosti při lovu zkušenějších závodníků. Něco si přečíst je jedna věc, ale nikdy vám to nedá tolik, jako vidět určité věci na vlastní oči.

Máš svoj recept keď sa ti nedarí? Je to aj o psychickej pohode? Bývaš pred pretekom nervózny?

Když se mi nedaří, tak se snažím alespoň chvilku vypnout. Někdy mi stačí jen na minutku si sednout na kámen či pařez, nebo si ve vodě jen kleknout a třeba jen sledovat létající motýli či vážku. Někdy se naopak sám hecuji. Před závodem občas nervozní bývám a to především, když jde o celkové dobré umístění. Psychika hraje při závodní přívlači ohromnou roli. Zkuste si při velkém stresu jen navázat nástrahu. Klepou se vám ruce a to, co byste jinak běžně zvládli za pár sekund, vám trvá několikanásobnou dobu. Při nahazování nejste přesní, ryby vám padají, protože v konečné fázi zdolávání zmatkujete, atd. Vždy to chce klid. Vždyť nejde o život.

Do akej miery je pre teba dôležité poznať pred pretekom trať? Zháňaš si dopredu informácie o trati, kde budeš loviť?

Rád mám alespoň v základních obrysech představu o tom, kde budu chytat. A to zejména, zda jde o pomalou, hlubokou vodu, nebo naopak rychlou bystřinu, abych se mohl trochu připravit. Jinak však nejsem zastáncem několikanásobných předchozích návštěv a testování vody, protože člověk pak může sklouznout ke stereotypnímu chytání, kdy tvrdošíjně zkouší nástrahu, která tam vždy fungovala, ale prostě dnes ne a ne. Nebo se též dopředu stresuje tím, že ví, že tam ryby téměř nejsou a již předem je závoděním na takové vodě znechucen či stresován.

Tvoj brat Michal je tiež v českej reprezentácií (s ním bol rozhovor v minulom čísle). Čo by si mi na neho bonzol? Kto má pri vode viac trpezlivosti? Ty či on?

S Míšou se tak trochu mezi sebou hecujeme a předháníme. Pokud jde o trpělivost, tak se domnívám, že na tom jsme podobně. Domnívám se však, že já u vody více experimentuji a snažím se na přívlač ulovit všechny možné druhy ryb a tak vymýšlím mnohdy úplně šílené variace. Při závodech však zůstávám věrný osvědčeným technikám a vzorům nástrah. Míša je určitě podstatně rychlejší ve zdolávání ryby a prochytání úseku, než jsem já. Jáj sem asi větší perfekcionalista. Pokud budeme proti sobě závodit a lov bude zaměřen především na gumové nástrahy, tak Míša pravděpodobně vyhraje. Jinak mnohdy, když se při závodech brodí, tak nestačím zírat, kam si Míša až troufá a přitom je to neplavec.

Máš radšej ultraľahkú prívlač ako trebárs na pretekoch, alebo lov väčších rýb?

Oba dva s Míšou jsme odkojeni přívlačí na přehradě a pstruhové řece, a tak mám mnohem blíže k lovu větších ryb a na větší nástrahy. Po pravdě mně hodně naštvalo snížení bodovací míry tlouště u nás na pouhých 100 mm. Z přívlače se tak podle mě stává čudlaření a ne lov ryb.

Máš okrem prívlače v obľube aj iný druh rybolovu?

Rád si také na jaře s kamarády zajdu sednout na úhoře, nebo v létě na sumce. Rovněž tak trochu koketuji s muškou a feederem.

Prezradíš čitateľom, ktorú rybu lovíš najradšej a nejakú tvoju „zaručenú“ fintu na ňu? Či už nástrahu, alebo techniku?

O mně se obecně ví, že mojí nejoblíbenější rybou je bolen dravý. Je to pro mě takový férový rytíř vody, který bojuje čestně bez okamžitých zajetí do vázek. Jde též o velmi chytrou rybu a tak přelstít nějakého opravdového matadora přes 80 cm je běh na dlouhou trať. Rybář musí ukázat, co o této rybě ví, musí se umět kolem vody pohybovat, vypozorovat přesný čas lovu, podmínky, které mu vyhovují a zároveň najít nějakou slabinu, skrze kterou by jej šlo přelstít. Zaručená finta na tuto rybu (pokud hovoříme o větších exemplářích) asi není. Podstatné je využít všech prostředků, aby si bolen nestihl nástrahu prohlédnout (stmívání, soumrak, silný vítr, čeřící se voda, atd.). Pak už je to o přesnosti hodu, správném vedení a výběru nástrahy a hlavně se neprozradit.

Aká je tvoja najnetypickejšia ryba ulovená prívlačou?

Jak jsem již řekl, snažím se ulovit všechny možné ryby a tak mám již ulovené nádherné líny, kapry, amura, úhoře, karasy, atd. a dokonce i vranku obecnou.

Ako vidíš budúcnosť v prívlači? Či už v pretekárskej, alebo aj vo všeobecnosti prívlači ako takej?Čo myslíš, kam speje prívlač a ako sa bude loviť napríklad za 10 rokov?

V současné době se stále více prosazuje ultralehká přívlač a myslím si, že tento trend bude pokračovat. Dříve jsem kolem vody moc rybářů lovících přívlačí neviděl, ale v poslední době se to stává stále oblíbenější disciplínou a mnohdy ani není možné nahodit, kolik je tam rybářů. Stále více se dle mne bude stírat rozdíl mezi závodní a bežnou přívlačí – právě z důvodu větší oblíbenosti ultralehké přívlače. Je smutné, že mnoho rybářů si neuvědomuje, jak může některým rybám ublížit. Často se setkávám s rybáři, kteří jdou například na štiku bez ocelového lanka a s vlascem o tloušťce 0.14 mm. Neuvědomují si, jaký problém štice vznikne v okamžiku, kdy nástrahu zhltne a vlasec překousne. I v případě, že ji rybář nakonec po dlouhém souboji zdolá a následně pustí, nemá štika vyhráno z důvodu svého vyčerpání. Každá ryba vyžaduje specifický přístup. Určitě se časem bude všude chytat na háčky bez protihrotů. Jinak se ale domnívám, že nějaký výrazný skok směrem vpřed v technice nebo nástrahách přívlač nečeká.

Dajú sa ešte vymyslieť dokonalejšie umelé nástrahy, ako sú teraz na trhu?

Asi se dají nástrahy ještě vylepšovat a to ať již po stránce barevného provedení, chodu nástrahy, tvaru, apod. Asi se bude více využívat různých dochucovadel a nástrahy budou mít k tomuto účelu nějaké kontejnerky. Možná dojde i k posunu ve směru využití světelných či zvukových efektů či jiných stimulačních prostředků a metod.

Keď sme pri tom trhu, tak si myslím že dnes je úplné presýtený umelými nástrahami, takže nejaký začínajúci vláčkar má určite problém si z takého množstva vybrať. Čo by si mu odporučil pri kúpe nástrah?

Abych řekl pravdu, sám z toho jsem občas úplně mimo. Základem však dle mě zůstávají rotační třpytky a plandavky (zlatá, stříbrná, měď a černá – velikost dle cílené ryby), dále woblery v přírodních barvách a gumové nástrahy- bílá, žlutá, zelená, černá – twistery a přírodní variace barev rybiček – banja, smáčky, kopýtka. Vše po pár kouscích na vyzkoušení a až poté kupovat dle zjištěných zkušeností větší balení.

Skúsení pretekári si často upravujú nástrahy. Prezradíš nejaký svoj grif na úpravu nástrah?

Ani mně se tyto věci nevyhnuly a také trávím mnoho času za stolkem nad svěráčkem, s kleštičkami, pilníky, fixkami, různými laky a dalšími vychytávkami a nechávám se naplno únést svou představivostí a uměleckou můzou. Mnohdy pak nestačím zírat, co zplodím. Asi základem je kontrola a výměna háčků za ostřejší, pevnější a lepivější, dále pomocí laků a fix výroba nejrůznějších barevných variací. Asi největší zásah vždy čeká rotační třpytky, které hned po jejich nákupu kleštěmi rozstříhám a zcela předělám, kdy si upravuji i tělíčka třpytek co do váhy, tvaru a barevného provedení.

Kde radšej lovíš? Na riekach či na stojákoch, alebo potokoch? Máš nejaký obľúbený revír, alebo miesto na ktoré sa rád vraciaš?

Já mám nejraději pěkně meandrující říčku, do šířky tak 25 metrů, kde se střídají tišiny s proudy. Musí to být přírodní koryto řeky. To je pro mě ten pravý balzám na duši. Vyloženě nesnážím betonové úpravy břehů řek. Velmi rád chodím k nám na řeky Chrudimku nebo Loučnou, ale na podzim rád vyrážím i na písníky kolem Pardubic nebo na Sečskou přehradu.

Prezradíš čitateľom svoje 3 najobľúbenejšie nástrahy?

Wobler Super Shad Rap – barva přírodní plotice, wobler Dorado Inwander a rotačka stříbrné matné barvy.

Koľko času z roka tráviš v priemere na rybách? A čo na tvoj koníček hovorí manželka? A ako sa pozeráš na „chyť a pusť“?

Panečku, to je otázek. Tak po řadě. Na ryby mám ročně tak 100 docházek. Manželka Pavla je rovněž rybářka, a tak na ryby chodíme často spolu. Někdy mě dokonce sama připomíná, že bychom mohli vyrazit na ryby, že jsme už dlouho nikde nebyli. Metoda chyť a pusť je krásná myšlenka a celkem s ní souhlasím. Nikomu ji však nevnucuji. Každý má právo si ulovenou rybu vzít a nebo jí naopak dát svobodu. Já sám si občas nějakou rybu vezmu (cca 15 za rok) a nestydím se za to. Je na každém, jak se zachová. Nesnáším však takové „rybáře“, kteří tuto metodu tvrdošíjně na veřejnosti prosazují, ale přitom mají sami ruce až po lokty od krve.

Musím s tebou len súhlasiť. Nebudem sa ťa pýtať na obľúbený typ udice ani navijaka, ale zaujíma ma ako často kupuješ nové typy, alebo si spokojný s tým na čo chytáš? Spomínam to preto, lebo trh je stále väčší a náradie stále dokonalejšie.

Celkem často zkouším nové pruty a hledám pro sebe ten nejoptimálnější a s navijáky je to obdobné. Když mi však některý vyloženě sedí, zůstávám mu dlouho věrný.

Odchádza niekedy od vody bez záberu aj majster sveta?

Jak se říká: „I mistr tesař se občas utne“. Myslím si, že každému se občas stane, že odejde od vody bez záběru. Je však faktem, že toto se mi stává spíše v případě, že se celou dobu soustředím pouze na jeden druh ryby, nebo jeden druh nástrahy. Pokud chytám pro zábavu, stává se to spíše výjimečně, ale stává.

Veľa Čechov a Slovákov jazdí za rybami do sveta. Vieš o nejakom mieste v Čechách, ktorý by si doporučil rybárom zo sveta?

No, tak to je opravdu těžká otázka. Abych řekl pravdu, za žádný mně známý český revír bych nedal ruku do ohně, že si tam každý zachytá. A to zvláště v poslední době, kdy černá smrt v podobě táhnoucích kormoránů decimuje naše revíry.

Viem, že aj ty jazdíš za rybami do sveta. Ktorá krajina, alebo miesto zanechalo v tebe najväčší dojem a nedá sa mi ešte nespýtať či nemáš nejaký sen, kam by si sa chcel vybrať za rybami?

Nejhlubší dojem ve mně zanechala jedna výprava do Norska, kdy jsem na lodi společně s bratrem Míšou a jedním z mých nejlepších kamarádů Tomášem Čepelákem najeli do mělčiny s hloubkou kolem 8 – 10 m a jako v akváriu jsme sledovali velké hejno tresek obecných ve velikostech 80 – 120 cm. Hned při prvních náhozech jsme viděli, že jsou i žravé a chytili jsme jich tam bepočítaně. Bylo fantastické sledovat vše v přímém přenosu – tedy od příjezdu ryby k nástraze, přes útok a následně celý souboj. Mým snem je chytit si přírodního lososa nebo mořského pstruha v plné kondici. A po shlédnutí Míšova dvd z Laponska bych rád zažil takovou pohodu, kterou tam měli oni.

Čo ti najviac prekáža pri brehoch našich riek?

Neskutečný nepořádek a skáza, které v přírodě zanechává lhostejná lidská ruka a tlupy takzvaných „rybářů“, jejichž stav by se jen stěží dal nazvat blízký lidské bytosti, s jejich rozestavěnými stany, rozdělanými ohništi, sudy piva, rozbitými lahvemi od tvrdého alkoholu a řvoucí hudbou.

Čo hovoríš na terajší rybársky zákon?

Osobně nevidím problém se současně platným a účinným zákonem o rybářství. Možná v něm je několik nedostatků a jistě by stálo za to zvážit jejich úpravu či změnu. Když však vidím, jak naši zákonodárci uvědoměle schvalují právní předpisy, mám obavu, že to, co by poté zplodili by se dalo srovnat s oním rčením „z bláta do louže“. Větší problém pro český rybářský sport a především pro obyvatele vodní říše spočívá s nově účinném trestním zákonníku, kde zákonodárce ve své podstatě udělal z pytlačení pouze přestupek.

Spomenieš si na nejakú kurióznu situáciu či príhodu pri rybačke?

No těch je hned několik. Ale jednu za všechny. Jak jsem již psal, často chodím na ryby se svojí manželkou Pavlou. Loni v létě jsme společně trávili dovolenou na Sečské přehradě a chodili jsme pravidelně na ryby. Počasí nebylo nic moc, dovolená nám již končila a já jsem si ještě ani jednou nebyl zaplavat. Navrhl jsem tedy Pavle, že si zaplaveme, ať můžeme alespoň říci, že jsme byli ve vodě. Pavla mi na to řekla, že v takové zimě do vody nepoleze, ať si jdu zmrznout sám. Protože se chystala, že už půjde na chatu, požádal jsem ji, zda by mi tedy přinesla ručník, že si zaplavu. Souhlasně pokývla hlavou a udělala onen pověstný krok. Břeh, na kterém jsme v tu chvilku chytali, byl velmi příkrý a samý kámen. Než jsem se stačil otočit, viděl jsem již Pavlu s vytřeštěnýma očima, jak stojí až po prsa ve vodě. Na otázku, co tam dělá, mi hrdě sdělila, že si to rozmyslela a chtěla mi ukázat, že na plavání není třeba se svlékat, nebo používat ručník. Šlápla si prý na kámen a jako na skateboardu sjela do vody tak, jak byla.

Poznáš sa so slovenskými prívlačiarmi? Myslíš, že existuje nejaký väčší rozdiel medzi nimi a českými prívlačiarmi?

Ano jistě, některé ze slovenských přívlačkářů osobně znám a jsem vždy rád, že si s nimi mohu popovídat. Myslím si, že žádný zvláštní rozdíl mezi námi není. Všichni jsme na tom podobně, že se nám někdy daří a někdy zas ne. To, zda budeme mít někdo úspěch vždy zůstává především na rybách, a pokud nemají chuť, můžeme jim nabízet třeba modré z nebe a stejně utřeme nudli.

Ďakujem za rozhovor a želám veľa úspechov, či už na rybách, alebo v osobnom živote.

Mnohokrát děkuji i já a všem slovenským rybářům přeji především krásné zážitky a okamžiky strávené s rybářským prutem na břehu oblíbeného revíru.

S pozdravem Petrův Zdar, Tomáš Tichý.

Pripravil Miro „Murphy“ Mikáč